ČLÁNKY Z CEST

Incahuasí 2020 - poznámky průvodce

Pozn.: stejně jako u mých mnohých předešlých zápisků je i toto vyprávění jako vždy psáno se snahou o pravdivé vylíčení toho, co se na této konkrétní akci odehrávalo.

Přesto je to samozřejmě vyprávění ryze subjektivní, kterýkoli účastník výpravy může mít na mnoho zde popsaných událostí názor či úhel pohledu jiný. Spíše než slovo "pravdivé" by tedy tomuto povídání slušelo slovo "poctivé", protože se běh události snažím popsat opravdu poctivě, jak jsem ho vnímal já osobně.

OUTDOOR 

AMATÉR versus PROFESIONÁL

Když se řekne profesionální outdorák – co vás napadne? Člen týmu multisportivního závodu, výrobce batohů, profesionální horolezec? Ano, i tak by to šlo.

Pro mě však je outdoorový profíkem obyčejný kočovník – pastevec

.

Setkal jsem se s nimi v indickém Himáčalpradeši, kde jsem měl jedinečnou možnost pozorovat vybavení a výkony lidí, žijících opravdu za dveřmi prakticky stále a mají tudíž celoroční a několikagenerační zkušenosti na rozdíl od nás, co si na outdoor jen hrajeme o víkendech a dovolených.

Všichni o něm vědí, každý o něm někdy slyšel, případně se setkal s nějakými jeho modernizovanými variantami. Ale ten pravý a jediný správný, tedy indický diesel doteď u nás nikdo pořádně neviděl.

Indie je kolébkou jedné z nejstarších civilizací a nositelem kulturního a duchovního dědictví, místem jedinečných přírodních scenérii. Proto si ji vybrala za cíl sportovní poznávací dovolené desetičlenná partička cyklistů, která se dala dohromady v cestovce Rajbas. Za tři týdny nelze poznat vše a tak jsme se zaměřili na severní část Indie, kde se tyčí vrcholky Himálaje.

Jedeme z Dillí do podhůří Himaláje lůžkovým vlakem, kde na nás v Kalce na nejsevernějším indickém nádraží čeká Jasin – osvědčený eskamotér indických vysokohorských silnic a jeho tři auta s neméně zkušenými řidiči.
Následujících pět dní jedeme proti proudu řeky Satluj. Pramení v Tibetu pod horou Kailás. Silnice se vine proti proudu v nekonečných zatáčkách za minimálního provozu, co více si můžeme přát. Údolí Satluje nabízí spoustu mystických míst, ve vesnici Sarahan - hinduistický klášter, zasvěcený bohyni Bhima Kálí, v Kalpě  buddhistickou starobylou gompu, kterou údajně založil velký šiřitel buddhismu Rinčhen Zangpo.

Pokračování článku Když jsou v Kašmíru nepokoje. Napsal Springtownský Leopard, alias Ladislav Lazar, věrný vazal svého šéfa a kamaráda Honzy Odehnala ze zájezdu Indickým Himálajem na motorce.

Pršelo, už když jsme vyjížděli z Kazy. Pro těch pár jedinců, kteří neví, kde Kaza je, podotýkám, že leží mezi klášterem Tabo a Key Gompou. Ale to je přece jasné, ne? Až do Losaru do ještě ušlo, ale své jasně žluté nepromoky za 180,–Kč jsem si přece jenom oblékl a udělal jsem dobře. 

Napsal Springtownský Leopard, alias Ladislav Lazar, věrný vazal svého šéfa a kamaráda Honzy Odehnala ze zájezdu Indickým Himálajem na motorce.

Zrovna si tak vychutnávám jeden z nemnoha dní v roce, které trávím doma, povalováním se na svém oblíbeném gauči, když tu mě vyruší telefon. Volá sám Velký Ode.
„Nazdar šéfe, co se děje? Proč mi voláš? Počkej, nech mě hádat. Ty mi chceš přidat, že jo?“
„To víš, že Ti přidám, ale práce!“

,Ne, ne, Ode, tak jsem to nemyslel. Chci, abys mi přidal peníze, zvedl gáži, zvýšil plat, vyplatil mi nějakou mimořádnou odměnu, dal nějakou zálohu, nebo tak něco. Prostě aby moje děti nemusely hladovět.“ Zkouším to dál, i když vím, že marně.

Pokračování článku Jak chtěli motorkáři v Indii ušetřit. Napsal průvodce Ladislav Lazar ze zájezdu „Indickým Himálajem na motorce“:

Sonamarg  – málokdo asi ví, že je to název vesnice. Ještě míň lidí tuší, kde leží a asi nikdo z vás tudy neprojížděl.

No a já v téhle díře trčím už druhý den a jen Bůh (v tomto případě Alláh) ví, jak dlouho to ještě potrvá, než se odsud dostanu. Čas běží a letadlo nečeká….. Spolu se mnou je zde taky Tácek se synem a náš indický mechanik Anál.

No prostě jsme tady a dále nás vojáci nepustí, i když to máme do cíle necelých sto kilometrů a letadlo nám letí už pozítří. A to jsme si mysleli, že když se dostaneme až sem, máme vyhráno.

Byli jsme celá parta pod patronací mírně šílené cestovky Rajbas už druhý den v Lehu, což je hlavní a vlastně i jediné město v Ladakhu, neboli Malém Tibetu – státu na severu Indie sousedící s Tibetem a Pákistánem. Měli jsme za sebou na charismatických motocyklech Roal Enfield většinu cesty včetně výjezdu do nejvyššího sedla světa, kam vede silnice.

Je to už mnoho let, co jsem byl v indickém Ladakhu jako průvodce motorkářského zájezdu poprvé. Jel jsem tenkrát se svým kamarádem a šéfem „Ode“ Honzou Odehnalem, který tyto zájezdy pořádá v rámci své malé, mírně šílené cestovní kanceláře Rajbas.

Across The Highest Saddles of the World on Enfields
The second mostly densely populated state of the world- India and its capital- 12 million Dilli, is the beginning of our journey for 6 adventurers who met during 6 months working in the travel agency Rajbas.

Máte-li cestovatelského ducha, či se potřebujete v životě zastavit, a k tomu máte rádi hory, doporučuji CK Rajbas – Honzu Odehnala a s ním se vydat do Indie.

Před léty mně sestra darovala knihu Dalibora Leblocha „Třikrát přes Himálaj na kole“. Okamžitě po jejím přečtení jsem zatoužil něco podobného projet. Ale dlouho, předlouho ve mně bojoval cyklovandrák a sportovec s lenochem.

Jsme v Krymu, teda spíš na – tentokrát je to naštěstí jen poloostrov… Je září 2002 a my (Ode, Roman a Já) se spontánně a především líně válíme na posteli v „lokálu“ restauračního zařízení na břehu Černýho moře.
Zaslouženě odpočíváme a pomalu trávíme denní zážitky

Hlavní město druhého nejlidnatějšího státu světa – Indie, dvanáctimilionové Dillí, je startem a cílem výletu naší šestičlenné partičky, jenž se dala dohromady během půlroku v cestovce Rajbas.

Expediční proto, že rezervační systém jízdenek Českých drah se nevztahuje na území Ruska a Ukrajiny a Vám nezbývá nežli dlouhé hodiny ( příp. i dny, máte-li smůlu) čekat na nádraží s nadějí, že pojedete nejbližším vlakem.

Užba, Dongus Orun, Šchara, Dych Tau – to jsou vrcholy, které na Kavkaze patří mezi ceněné horolezecké trofeje, přestože se většinou jedná o hory „jen“ okolo čtyř až pěti tisíc metrů vysoké. Kavkaz je znám také bohatou faunou a pověstná je flóra tamějších horských luk. Toto pohoří však nejsou pouze horské velikány a rozkvetlé louky, ale je to i oblast oplývající geologickými fenomény. Mezi jinými jsou to například horské ledovce s projevy krasovění ledu…

Za devatero řekami, devatero horami, přes sedla a údolí…

Laos offroad

Laos je jednou z nejzáhadnějších zemí v Asii. Umožňuje nahlédnout do prostředí dávno zapomenuté Asie, do kraje nedotčené džungle a lidí proslulých svým přátelstvím. 70 % jeho rozlohy zabírají hory a náhorní plošiny, polovinu území pokrývají džungle a pralesy a to je pro nás – vyznavače offroadu a cestování  CK Rajbas – Outdoor Travel výzva, kterou nelze nepřijmout. Do tohoto dobrodružství se vydávám již s vyzkoušenými kamarády a klienty v říjnu a listopadu 2013. Od té doby jsme do Laosu uspořádali mnoho dalších úspěšných motorkářských zájezdů.

Každá země má své specifika.

"HIMALÁJE SO NÁM NÍZKY“, prohlásil Castro po třetím pivu u Rudyho v Boskovicích. A bylo rozhodnuto. Trek kolem Dhaulágiri se stal naším dalším cílem s CK Rajbas.

Za měsíc stojíme v Beni v Nepálu a snažíme se nacpat do plného terénního autobusu. Nakonec je nás osm se sympatickým Pasangem – průvodcem. Sestavu doplňují jeho dva bratři jako nosiči. Za tři hodiny vystupujeme v Darbangu (1 110 m) a jdeme na dhalbát. První noc spíme v Dharapani (1 560 m). Je to parádní vesnice na strmých svazích Himalájského podhůří. Spíme v domácím prostředí, stejně jako příští noc v Muri (1 720 m). Krajina je fascinující: rýžová políčka ve stráních, domky z bambusu či ručně řezaných desek, děti se svíčkou u nosu – to se nám nesmazatelně vrylo do paměti.

Nepál platí jako ráj trekařů a horolezců. Každý si tu může vybrat tu pravou obtížnost a délku pobytu. Od nejextrémnějších výstupů přes treky bez komerce až po pohodové trasy se vším komfortem. Naše pětičlenná partička si tentokrát vybírá poměrně známý trekkingový vrchol Mera Peak 6470 m, ale volíme k němu netradiční cestu z vesnice Tumlingtar, na místo obvyklé Lukly.

Nepál je Mekkou snad všech trekařů a vyznavačů sportů v přírodě. Kdo by nechtěl na vlastní oči vidět nejvyšší vrcholy světa, setkat se s legendárními nosiči šerpy, pozorovat karavany jaků vláčející těžké náklady přes vysokohorská sedla.

Naše partička si na podzim 2009 vybrala za svůj trekařský cíl si zvolila jeden z nejobtížnějších nepálských treků – netradiční trasu ve východním Nepálu do základního tábora pod Makalu 8463 m (pátá nejvyšší osmitisícovka), následně přechod sedel East Col 6 188 m, West Col 6135 m, Amphu Laptsa 5 885 m s koncem v Lukle – tradičního výchoziště k cestě do Everest base campu.

Článek je ke stažení také ve formátu PDF Nepálem na enfieldech. Většinu mých předchozích dobrodružných motocyklových cest jsem absolvoval sám a podle své vlastní režie. Tentokrát bylo všechno jinak.

Here we are! Meeting new friends at Dilli airport! I can´t wait for the adventure in which we are headed. The challenge is remarkable: exploring the beauty of Nepal from the legendary Enfield motorcycle.

Nepál odjakživa patřil k jedním z vysněným cílů, kam jsem se chtěl podívat. Knížky jako Himalájští tygři, Kdo neriskuje, nevyhraje, Moje osmitisícovky,… jsem hltal s tím, že se do popisovaných částí světa asi nikdy nepodívám. Naštěstí svět se mění v náš prospěch a navštívit Nepál není v dnešní době vlastně žádný problém.

Když první Maoři připluli na svých kánoích z Polynésie, nalezli zemi, s jakou se dosud nesetkali.

Tento izolovaný a jedinečný svět nazvali Aotearoa, což znamená „země dlouhého bílého oblaku“, protože mohutné sopky se často balily do mlhy a do dálky se táhla pohoří se zasněženými štíty. Při našem příletu zakrýval oblohu také dlouhý bílý oblak, nečekala nás neznámá země, ale rozvinutá země, která je cestovatelským snem snad každého z nás.

Nový Zéland je výzvou téměř pro každého cestovatele. Nejlákavější je samozřejmě nádherná různorodá příroda – deštné pralesy, činné sopky, písčité pláže, vysoké hory s ledovci, jezera s možností rybolovu lososů a pstruhů. Pro motorkáře jsou lákadlem kvalitní asfaltové silnice s nízkým provozem. Po nich se dostanete až do pravé divočiny, jakou poznali před tisíci lety i takzvaní moa hunters – lovci ptáků moa – Polynésané, kteří tyto ostrovy osídlili. Dát dohromady partu kamarádů, která má čas a peníze a chuť na takovou cestu není jednoduché – čekali jsme několik let, až nastane ta správná konstelacece hvězd. Tento okamžik konečně nastal v polovině ledna 2012. Dohromady se dala osmičlenná parta v cestovce Rajbas, která cestu zajišťovala.

„Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným. Je deset stupňů, sníh už ani nevím, jak vypadá a na běžkách jsem letos vůbec nestála.“ Povzdechla jsem si jednoho únorového večera Odemu, sedíce u piva v malebné cestovatelské hospůdce. „Hm,“ povídá, „vím o jedné parádní běžkové túře na severu Švédska.

Je to vážně bomba a navíc s sebou skoro nic nepotřebuješ. Jedeš od chaty k chatě a i jídlo se tam dá nějaké koupit.“ Švédsko běžky Tak jo, rozhoduji se rychle a začínám se těšit. Ode kupuje letenky. Pojede s námi ještě jeden jeho kamarád- starší to člověk, takže mu budu bez problémů stačit a bude to paráda. Nabalím se do malého batohu- pár sladkých tyčinek, polívek, něco ovesných kaší, trochu oblečení – stačí. Za týden přichází mail – hele, ony ty chaty jsou docela drahé, tak to budeme kombinovat se spaním ve srubech.