Přátelská slavnostní atmosféra jehož středobodem je závodní dráha jízdy z kopce mezi dřevěnými domky na svazích deštného pralesa. Závodní stroje se nevyznačují vytuněnými motory, elektronikou ani špičkovou technologií. Zde přišel ke slovu řemeslný fortel, improvizace a nadšení. Hlavní slovo při stavbě závodniček mají festovní fošny, pilka, dláto, hřebíky, drát, staré pneumatiky, vysloužilé kancelářké křeslo,…
Odvážní muži se startovními čísly přišpendlenými na zádech nejprve báječné stroje vytlačí na start, aby se na mávnutí startovního praporku odvážně pustili závratnou rychlostí kolem 30 km v hod dolů za mohutného fandění krásných dívek a vyšňořených chasníků. Pravidla jsou jasná, startuje se po dvojicích a postupuje rychlejší. Atmosféra finálové jízdy je neopakovatelná, nepopsatelná. Obecenstvo šílí a s napětím fandí 20 vteřinové jízdě. Vítěz je hrdinou dne, týdne, roku. A kde že to jsme?? Na jiné planetě?? V jiném století?? Ano i ne. Jsme na letošní oslavě Nového roku 2556, na severu Thajska u Hmongských kmenů vyznávající buddhismus. Zde není závod o silných strojích, penězích, reklamně, ale o srdci a chuti se bavit jen tak.
Je dobře, že taková místa zatím existují.
Kde jsou ty doby, kdy jako desetiletí kluci jsme na podobných dřevěných kárách, s koly od kočárů jezdili z kopců bez přileb a chráničů. Bylo to v nedávných dobách, kde nestrašily předpisy a omezení žádných unii. Přesto jsme se všichni ve zdraví dožili dospělosti sice s odřenými koleny, sešitou hlavou, ale hlavně se spoustou opravdových nevirtuálních zážitků. A to nám dnešní generace dětí může závidět.
