Máte-li cestovatelského ducha, či se potřebujete v životě zastavit, a k tomu máte rádi hory, doporučuji CK Rajbas – Honzu Odehnala a s ním se vydat do Indie.

Sešlo se nás 12 různorodých lidiček, a tak ukecaný zájezd Honza ještě nezažil(a doufá, že již nezažije). Po příletu do Delhi, nás Honza ušetřil kulturního šoku a neposadil nás do vlaku II.třídy, ale do letadla směr Sri-nagar´= hlavní město Kašmíru. Škoda. Kašmír, provincie, která patří Indii, ale Pakistán se s tím ještě nevyrovnal, je krásná muslimská země, na kterou turisté zapomněli, stojí za to. Nejprve jsme se vydali do hor směr Pahalgam a Aru, horské vesnice. Zde je možné , pokud si nechcete tahat těžký batoh, najmout koně a majitel koně funguje jako horský průvodce v horách. První nocleh je v Lidderwatu – 3050 m.n.m. – krásné údolí, v noci svítí tisíce hvězd. Druhý den jdeme na aklimatizační túru k ledovci pod Kolohoi (5421m) – skalnatá hora vypadající jako K2, říkali jsme ji K3 a k jezeru Dudhaugsar – 4200 m.n.m.

Další den putujeme pod sedlo Sekiwas 3800m. Ráno lezeme na hřeben, kouknout se na pleso a dál do sedla 4220m a klesáme dolů. Nocleh je již za dohledu místních, jsme pro ně exoti neboli „hurá, přišlo divadlo!“ Sedí a koukají, jak vaříme, stavíme stan apod. Ráno scházíme do civilizace. Do Sri-nagaru jedeme místním autobusem. Příjíždíme do města k velikému jezeru, nad ním hory, kde jsme před chvíli byli. A tu nás Honza opět rozmazluje – ubytování na hausbótech po Angličanech je přepychové : obýváky, koupelny, jídlo s obsluhou, a holičem. Pak přijíždí vodní taxi a vezou nás na druhou stranu jezera do krásných zahrad. Sedíme na terase, blíží se soumrak, muslimské melodie z mešity se linou nad jezerem, přijíždějí obchodníci se vším možným, jen to pivo tu chybí…

Ve čtyři ráno se nám modlitby z mešity zdají příšerné, inu ramadán. Když utichnou vstáváme my. Jedeme na lodích na ranní trh. Zážitek! Pak nás čeká jí mešity, výrobna koberců, trhy a vytrvalí obchodníci. Když si naše nejpůvabnější Irča v tom šíleném horku koupila kožešinovou čepici, háže náš Honza záda. Ráno začíná přesun k dalším horám. Jedeme po vzdušných cestách, přespáváme v Bhaderwahu.

Zde moc cizinci nejezdí. Neboť davy, které se na nás přišly podívat, stály za to. Už víme, jak se cítí filmové hvězdy. Večer (jako správní češi) jdeme pro pivo a celé město to ví.Cesta dál je zavalená, pokračujeme lesní zkratkou přes sedlo 3500 m.n.m. Ostražití vojáci jsou i zde. Je to jako bychom autem přejeli Starou planinu. Přejíždíme do Himáčal Pradéše, cestu si zpříjemňujeme wine-shopy. Jsou to stánky, kde se koupí pivo a rum. Cesta s tímto občerstvením se dá přežít. Stejným způsobem si cestu krátí i řidiči. Do Čamby jsme dojeli živí !? Ráno prohlídka templu, nákup nezbytných věcí do hor (např. Sárí a náramky) a jedeme. Cestou do Brahmauru nás v každé vesničce zastavují a nabízejí placky a kaši. Vrcholí zde třítýdenní hinduistický svátek.

Ráno po lehku jdeme s poutníky k jezeru Manimahesh 4115 m.n.m se poklonit Šivovi. Ten bydlí na hoře Kailash 5656 m.n.m. Řveme na sebe „Bambabolé!“ – sláva Šivovi a potkáváme svérázné lidi.

Přesunujeme se do Lamu, házíme batohy na záda a jdeme do horské vesnice Kvarsi – 2730 m.n.m. Spíme na terase templu nosič nás zve domů na večeři. Ráno přihlížíme popravě ovce. Cestou dál prší,chodník je úzký a klouzavý,ale u vodopádu se spí dobře. Ráno se počasí zlepšuje a jdeme do sedla Laka Pas-4425 m.n.m. Sedlo je strmé,skalnaté a zasněžené. Něco jako Baranie sedlo v Tatrách. Konečně pohodový večer v Laka Got. Pokračujeme do Mcleod Ganj. Čeká nás hotel s opící na balkóně a nádherní Tibeťané. Navštěvujeme sídlo Dalajlámy, manufaktury, muzeum, Tibetskou univerzitu v Dramashale, kde posloucháme budhistický obřad. Dost dobré. Přesunujeme se lůžkovým autobusem do Delhi, odkládáme batohy a jedeme do Taj-mahalu. 200 km jedeme 6 hodin ale stálo to za to.

A ještě Delhi : Lotosový chrám, Kutab minar se železným sloupem apod. K večeru přichází intensivní bouřka, ulice plavou i naše auto dojelo. Musíme vystoupit a brodit se po kolena ve vodě. Radši ani nepřemýšlíme, co v té vodě je. Kolem jsou zatopené stánky a majitelé jsou v klidu. Čeká nás odjezd domů, ale raději bychom odjeli do dalších hor.

Doma si nemůžeme zvyknout na normálno : auta netroubí, ulice jsou čisté, lidé nervózní a jídlo málo ostré …inu vše je relativní. Prožili jsme nádherné dny v horách bez lidí a dny ve městech, plné zážitků. Nahlédli jsme do života tří kultur : muslimské, hinduistické a budhistické. Po návratu domů vidíme naše problémy v jiné dimenzi. Doporučuji do Indie s Rajbasem a jste v pohodě.

Jolana Doležalová - autorka článku k zájezdu outdoorové cestovní kanceláře Rajbas – Outdoor Travel – www.rajbas.eu

 

CK Rajbas