Nepál platí jako ráj trekařů a horolezců. Každý si tu může vybrat tu pravou obtížnost a délku pobytu. Od nejextrémnějších výstupů přes treky bez komerce až po pohodové trasy se vším komfortem. Naše pětičlenná partička si tentokrát vybírá poměrně známý trekkingový vrchol Mera Peak 6470 m, ale volíme k němu netradiční cestu z vesnice Tumlingtar, na místo obvyklé Lukly.
Hlavní kouzlo tkví v tom, že naše trasa vede turisticky téměř nepoznamenanou oblast, kde první turisty a horolezce potkáváme až desátý den pochodu. Tumlingtar leží v idylické krajině v nadmořské výšce kolem 400 m. Krajina je tvořena převážně rýžovými políčky, kde banány rostou snad u každého stavení, vodní buvoli rozvážně přežvykují a děti dělají blbiny jako všude na světě. Zkrátka, ráj na zemi.
Sem ekonomická krize rozhodně nedosáhne. Máme sebou stany, které stavíme až osmý den na cestě. Spíme většinou v tzv. lodžiích, nejčastěji ve společném ,,podkroví“, pod střechou z igelitu, plachty či došků. Ani s jídlem nemáme žádné starosti, všude nám rádi uvaří dal bát (rýže s luštěninovou kaší a trochou zeleniny), nebo brambory na loupačku, čínskou polévku či upečou čapátí. Na místo sporáku, mikrovlnek a varných konvic se tu vaří na peci splácané z hlíny a vrchol modernizace a pohodlí je vynález zvaný ,, Papinův hrnec“. Strava to zrovna není pestrá, ale za ní jsme do Nepálu nejeli. Nakonec ale pivo, symbol pohody se dá díky silným nosičům koupit již i zde. Není sice vychlazené na naši teplotu sedmého schodu, ale i tak chutná výtečně. Elektřinu tu mají maximálně ze solárních článků a ledničku tu opravdu nenajdeme. Doprovází nás Padam – nepálský průvodce, který nás bezpečně s jistotou vede údolími i přes sedla. Cest je tu mnoho a orientovat se byť i s dobrou mapou by v množství nabízejících se místních stezek nebylo bez Padama jednoduché. Usnadňuje nám také skvěle komunikaci s místními obyvateli, kteří anglicky až na výjimky nemluví. Zajišťuje také dva nosiče, nesoucí každému z nás 10 kg a tak díky nim zvládáme v pohodě vysoké teploty v nížinách. I přes pomoc nosičů jsme totálně propoceni. Teplota přes den je v nízkých polohách přes 30 °C a vlhkost 100%.
Krajina se mění s nadmořskou výškou, rýžová políčka a deštné pralesy se postupně mění v rododendronový porost obřích stromových rozměrů, jenž musí být působivé zejména v květu na jaře.
Desátý den pochodu stoupáme údolím řeky Hinku Khola, zde se napojujeme na obvyklou výstupovou trasu na Mera Peak, která vede z Lukly. V osadě Tangnag jsou již postaveny desítky stanů a pohybují se tu již stovky nosičů. Téměř všichni mají za cíl tak jako my Mera Peak nebo vrchol Baruntse 7 152 m. Jeho základní tábor je od Meta Peaku base camp vzdálen tři dny pochodu. Všichni se nejméně na jednu noc zastavují v Kare. Je to poslední komfortní místo s lodžiemi, kde lze objednat teplou sprchu, nebo kde je možné posedět večer ve vytopené místnosti. Také tu je možné levně půjčit horolezecké vybavení dostačující kvality – mačky, cepín, úvazky, lana,… duplexové boty snad všech velikostí. Tohle vědět dříve, byly by naše batohy o pár kilogramů lehčí. V Kare si dáváme odpočinkový den a na lehko absolvujeme fotograficko odpočinkovou vycházku.
Další den stoupáme do sedla Mera La 5 413 m.
Těsně před ním potkáváme nosiče s širokým úsměvem, jenž kráčí sněhem po ledovci, bez ponožek, jen v trepkách. Pravda, na slunci to na ledovci pěkně pálí, ale přecejen je jeho obuv na sněhu poněkud neobvyklá.
Z Mera La máme v plánu vystoupit na Mera Peak za jeden den. Budíček máme ve 3 h, odcházíme ve 4 h. Hvězdy svítí na cestu a po hodině se rozednívá. Mráz odhadujeme na –15°C, ale nefouká a tak jsou podmínky téměř ideální. Trochu nám dělá starost oblačnost stoupající z údolí. Nakonec se projevuje jako výhoda, protože slunce na nás tolik nepálí. Před námi stoupá několik skupinek jenž vyšly z Mera Peak High Camp. Výstup, i když technicky nenáročný nám dal pěkně zabrat. Všechny nás se stoupající výškou bolí hlava, jako po několika litrech nekvalitního vína. Po sedmi hodinách stoupání jsme šťastně na vrcholu a obdivujeme neskutečné panorama, jemuž dominují vrcholy Mt. Everestu, Makalu a Kančenčongy.
Působivé jsou také desítky dalších ,,bezvýznamných“ sedmi a šesti tisícových vrcholů. Sestup je v pohodě.
Po třech hodinách i s přestávkami jsme v pohodě u stanů. Bolest hlavy ustupuje a my máme splněno. Nakonec jsme nepoužili ani cepíny a úvazky. Sedlo Mera La je opět zahaleno v mlze a nejlepším místem je pro nás spacák ve stanu. Nyní nás již čeká návrat do civilizace. Do Lukly jdeme tři dny, ale není to zadarmo. Vracíme se zprvu opět údolím Hinku s pasoucími se jaky, překonáváme nekonečné sedlo Zartwa La 4 600 m a za mlhy a deště sestupujeme do Lukly. Počasí se trvale kazí. Díky tomu máme problém odletět z jednoho z nejnebezpečnějších letišť na světě. Přistávací dráha tu má sklon 12° a končí strmým srázem. Většina letů je v následujících dnech zrušena a tak i my patříme k nervózním turistům sledujícím zataženou oblohu, seznamy a pořadí letadel. Spokojeni jsou tu jen majitelé hotelů a lodžií, v jejichž restauracích čekáme na lepší počasí. Nejsme na tom nejhůř, naše letadlo do Prahy letí až za několik dní. Přesto třetí den čekání připlácíme raději na vrtulník a frčíme do Káthmándú za poznáním památek královských měst v Patánu, Káthmándú,
Článek k zájezdu Nepál - trek a výstup na Mera Peak outdoorové cestovní kanceláře Rajbas – Outdoor Travel – www.rajbas.eu
